I tunely potřebují „dýchat“, a tak v blízkosti těchto důležitých staveb vyrůstají větrací výdechy, které z nich odvádějí zplodiny. Tyto mohutné, spíše nevzhledné objekty, působí chladně a často rušivě, navíc obvykle přilákají náhodné sprejery.
Pohled na obrovský betonový výdech tunelu Blanka v Praze na Letné nedaleko Stromovky dlouho trápil místní obyvatele, kteří nakonec iniciovali soutěž na jeho výtvarné zpracování.
„Když jsme s přáteli, kteří bydlí poblíž betonového výdechu, viděli, že povrch obřího válce, dosahujícího výšky říms okolních domů, je bez jakéhokoli výtvarného ztvárnění, snažili jsme se přesvědčit investora tunelu, aby tento stav změnil, neboť nám bylo jasné, že bude nakonec válec pokryt nahodilými výtvory sprejerů“, řekl ke zrodu díla historik architektury Zdeněk Lukeš.
V soutěži společně se svým týmem uspěl originální umělec česko-argentinského původu Federico Díaz (* 1971), který žije a působí v Praze. Jako technooptimista je přesvědčený, že umění může vznikat bez doteku lidské ruky a stroj je možné použít nejen jako prodloužení paže, ale mnohem podstatněji jako prodloužení lidské duše.
Vítězný návrh byl úspěšně realizován s mnohaletým odstupem v letošním roce. K opláštění betonového válce výdechu použil Díaz se svými kolegy naprogramované robotické rameno, s jehož pomocí vzniklo 176 umělecky opracovaných betonových desek s plastickými motivy, z nichž každá je unikátem o rozměrech 130x235 centimetrů.
„S roboty pracuji od roku 2008, ale pro reliéf na výdechu jsme vyvinuli novou techniku, která umožnila dílo tak velkého rozsahu,“ vysvětlil umělec.
Pak přišly na řadu materiály KEIM, konkrétně speciální lazurní barvy v modrém odstínu, které pomohly barevně dotvořit toto impozantní dílo.
Společnost KEIM, přední dodavatel minerálních nátěrových hmot, byla doporučena pro tuto ojedinělou realizaci jako specialista na povrchové úpravy betonu, omítek, kamene a zateplovacích systémů.
Jako barevná předloha posloužily papírové destičky s různým stupněm naředění modrého inkoustu.V brněnské centrále společnosti KEIM vybrali po řadě provedených zkoušek speciální monochromatický odstín barvy KEIM Soldalit-Monochrom. Základní sytý pigment se následně ředil v různých poměrech s produktem KEIM Soldalit-Fixativ, čímž se podařilo docílit různých stupňů intenzity barevného odstínu, podobně jako u speciálních lazurních nátěrů KEIM.
Změny se dočkaly i okolní prostory, takže Díazovo dílo nyní dominuje rozsáhlé veřejné oddechové zóně s parkem, která rozhodně stojí za návštěvu.