Topičův dům v Praze

Topičův dům na Národní třídě, pojmenovaný podle věhlasného pražského nakladatele Františka Topiče, je secesní adaptací empírového nájemního domu z let 1905–1906. Autorem této adaptace je český architekt, představitel pozdní neorenesance a průkopník secesní architektury Osvald Polívka.

Pohled do historie

Empírový nájemní dům s trojkřídlou dispozicí ve tvaru U, soustředěnou kolem obdélného pavlačového dvorku, koupil v roce 1905 nakladatel František Topič a dal ho přestavět podle projektu vynikajícího pražského architekta Polívky. Dům představuje jednu z Polívkových nejčistších kreací ve stylu florální secese.
V roce 1937, rok poté, co dům koupil nakladatel Jaroslav Stránský, přestavěl spodní část fasády, interiér přízemí a suterén funkcionalistický architekt František Zelenka. Místnosti v patrech tehdy dostaly nové příčky, v suterénu byla zřízena druhá výstavní síň. Po roce 1949 sídlilo v domě nakladatelství Československý spisovatel. Zelenkova úprava parteru byla v roce 1959 do značné míry odstraněna při nové rekonstrukci architekta Jana Čermáka, výrazné ukázce tzv. bruselského stylu, jež pak téměř beze stopy zmizela při opravě v letech 1993–1994.

Popis fasády

Uliční průčelí

Architektonicky nejvýznamnější část domu tvoří jeho secesní třípatrová devítiosá fasáda do Národní třídy. Člení jí velký arkýř ve tvaru obráceného T v úrovni prvního a druhého patra, dva zaoblené atikové štíty v šíři dvou krajních os a výrazně vystupující římsa se zaoblenými okraji mezi těmito štíty. Fasádu zdobí kvalitní figurální reliéfy dívky – modelu a malíře mezi okny v prvním patře, spisovatele s mečem a filozofa s atributem sovy mezi okny druhého patra, věnce, znaky, florální a zoomorfní plastické ornamenty, dále mozaiková busta ženy (Atheny nebo Libuše) v arkýři druhého patra, vitrážové nápisy „Topič“ v zaoblených atikových štítech a početné kovové umělecké prvky, balkonové zábradlí arkýře s nápisem „F. Topič“ a praporové žerdi s terči z barevných sklíček.

Štuková omítka a výzdoba

Stav průčelí před zahájením prací byl částečně dobrý, místy však byly patrné značné defekty a chybějící části. Při bližším zkoumání byly na štítech patrné plochy původního tmavšího nátěru. Nátěr se v plochách odlupoval a odkrýval tak starší nátěr vespod.
Profilace na průčelí byly až na mechanické odlomky, případně odpadané zkorodované části, zachovány v původním stavu, kromě oblasti oken třetího patra u levého štítu, kde byly viditelně provedeny novodobé havarijní opravy.
Dalšími prvky, které byly zjevně narušeny, a to díky dešti a povětrnostním vlivům, byly plastické figurální vlysy, které měly lokálně zcela vymytý štukový povrch a materiál byl zde mírně zkorodovaný. Plastické prvky průčelí byly provedeny ve výrazných barevných odstínech – zelené, cihlové a drobnější prvky byly zlaceny. Po podrobném průzkumu se zjistilo, že se jedná o novodobou úpravu, která je pouze na horní vrstvě nátěru.
Omítková plocha průčelí byla kompaktní, v bližším pohledu byly však na průčelí výraznější trhliny a lokálně byly plochy odfouknuté od podkladu. V místě složitého členění středového arkýře byly výrazné trhliny v omítkách pod balkonovými deskami způsobené zatékající vodou.
Po postavení lešení byl proveden doplňující sondážní průzkum barevnosti fasády, který byl doplňován v průběhu odmývání druhotných nátěrů. Průzkumem bylo zjištěno, že původní barevnost fasády měla tmavší odstíny než stávající. Dále se ukázalo, že zlacení štukových prvků je provedeno jen na novodobém nátěru, a proto nebude již obnoveno.

Restaurování fasády

Restaurování fasády probíhalo od července do listopadu 2017. Před zahájením prací na restaurování fasády byl realizační firmou AKANT ART, v.o.s. zpracován restaurátorský průzkum a záměr. Po postavení lešení byl na základě požadavku Magistrátu hl. m. Prahy, Odboru památkové péče ještě zpracován doplňující restaurátorský průzkum.Práce probíhaly za dozoru pracovníků památkové péče, kteří se účastnili pravidelných kontrolních dnů na stavbě.

Omítky – technologický postup

Plochy byly mechanicky očištěny od nevhodných nátěrů, degradovaných a odfouklých částí omítky a od nevhodných druhotných vysprávek či oprav z nevhodných materiálů. Štukatérskou špachtlí byly protaženy omítkové trhliny do hloubky 4–6 mm.

Po ručním mechanickém dočištění pomocí jemných kartáčků, štětečků a špachtlí a zakrytí  okenních otvorů byl povrch fasády omyt tlakovou vodou. Pro dočištění byl použit chemický odstraňovač starých nátěrů KEIM Dispersionsentferner. Pro následné opravy jednotlivých profilací ploch byly sejmuty jejich otisky do forem.

Konsolidace, konzervace a doplnění

Dutiny pod soudržnou omítkovou vrstvou, stejně tak jako uvolněné části štukové výzdoby a architektonických článků, byly injektovány. Praskliny a pukliny ploch byly po rozevření špachtlí vyčištěny a po řádném očištění následně vytmeleny shodnými vápennými materiály ve stejné struktuře jako stávající omítka.
Složitější chybějící části profilací byly odlity z lukoprenových forem a následně upevněny na místo. Ostatní chybějící části ploch a profilací byly restaurovány na místě analogickým doplněním ruční modelací.

Finální barevná úprava

Dle vzorků na fasádě, které byly vyhotoveny na základě výsledků restaurátorského průzkumu, byly vybrány renomované nátěrové systémy KEIM. Pro finální malířskou úpravu byl použit stálobarevný a prodyšný nátěr KEIM Soldalit®, univerzální sol-silikátová fasádní barva s certifikátem „natureplus“.
V plochách byl KEIM Soldalit® aplikován v monochromním barevném odstínu vycházejícím z nálezové situace.
Barevnost plastické výzdoby byla navržena až po přístupu k profilacím z lešení a provedení doplňujícího průzkumu.
Finální barevné odstíny byly odsouhlaseny zástupci památkové péče na předem připravených vzorcích provedených na průčelí:

• modrá na podklady pod výzdobu (KEIM Soldalit® 9742),
• světlá na plochy  (KEIM Soldalit® 9091),
• tmavá na šambrány a na arkýř (KEIM Soldalit® 9263),
• červenohnědá na štukovou výzdobu (KEIM Soldalit® 9105).

Zpět na lokální reference