Místo labyrintu komor a pokojů rozlehlý společný prostor s ohništěm uprostřed. To je jedna ze základních myšlenek úspěšně zrealizovaného projektu, který řešil adaptaci poloviny dvojdomku z 50. let pro potřeby velké rodiny.
Je zřejmé, že rodinný život je dnes v mnoha ohledech vzdálený tomu, jak se odehrával v době výstavby dvojdomku z poloviny minulého století. Život dnešní rodiny už není zdaleka tak uzavřen do striktně vymezených místností. Hlavním požadavkem stavebníků tedy bylo vytvoření velkého společného prostoru. To se neslučovalo s původní komplikovanou dispozicí poskládanou z řady stejných místností. Dům proto bylo potřeba zevnitř prostorově a provozně radikálně proměnit – otevřít přízemí. To vyvolalo také potřebu zabydlet podkroví.
Místo labyrintu komor a pokojů vznikl rozlehlý společný prostor s ohništěm uprostřed. Aby nově vzniklý prostor nebyl pouze rozlehlý, ale měl i kvalitu výšky, odstranili realizátoři nad částí obytného prostoru strop a propojili tak místo pro odpočinek a posezení s hernou, která vznikla v patře. Tento prvek navíc posílil rodinnou pospolitost. V patře jsou okolo herny situované pokoje dětí.
Interiér působí přívětivým dojmem. Zahrnuje své obyvatele přemírou struktur a textur. Dřevo v různých úpravách, lazurované stěrky, nátěry, kde je patrné provedení lidskou rukou. Velký prostor zde dostaly i minerální barvy.
Pro finální úpravu povrchů rekonstruovaného objektu byly zvoleny barvy a materiály KEIM, které jsou díky svým výjimečným vlastnostem a minerálnímu charakteru s oblibou využívány při renovacích historických objektů i realizaci moderních staveb. Pro barvy a další materiály KEIM je charakteristická mimořádná trvanlivost a přirozený, minerálně matný vzhled.
Stejně, jako se při rekonstrukci tohoto rodinného domu změnily vztahy v rámci dispozice, změnil se i vztah k exteriéru. Dvorek již není utilitárním prostorem, od kterého se dům odvrací. Naopak je to místo k odpočinku a relaxaci, do kterého dům přirozeně vplývá z hlavního obytného prostoru prostřednictvím nové verandy, jejíž motiv se opakuje i v patře. V teplých měsících se tak dvorek stává přirozeným rozšířením obytného prostoru. Jiný přístup zvolili realizátoři směrem do ulice: dům se zde příliš nezměnil a záměrně se zde nijak zvlášť „neotvírá“.
Přestože proměna domu byla poměrně radikální, architekti nechtěli úplně vymazat jeho původní obraz a atmosféru, které měly své kvality. Proto byla záměrně zachovávána čitelná původní hmota včetně otvorů s replikami původních výplní. Novou dominantu vytváří vikýř do ulice, ve kterém se nachází prostor herny.